Terasy z exotických dřevin

Jelikož se jedná o venkovní prostory a dřevo je zde vystavováno klimatickým vlivům, je zřejmé, že je kladen velký důraz na odolnost dřeva a jeho trvanlivost ve zmiňovaném prostředí. Samozřejmě jsou i další požadavky a to neméně podstatné, jako například údržba, design nebo odolnost proti dřevokazným houbám či hmyzu. Shrneme-li si uvedené atributy, dostáváme se ke skutečnosti, že ne každá dřevina je vhodná pro venkovní použití. Z čeho tedy udělat venkovní terasu?


Massaranduba
Dřevina je známá také pod názvy: balata rouge, acana, maparajuba. Pochází z jižní a střední Ameriky a v součastné době pro své vlastnosti poněkud vytlačuje z trhu doposud hojně užívanou dřevinu „bangkirai“. Jádrové dřevo je masově červené a postupně tmavne. Opracování tohoto dřeva je pro svou hustotu 900 až 1000 kg/m3 a pevnost v tlaku cca 92 N/mm2 značně ztížené. Dřevo vyměšuje latex. Dřevní prach při zpracování dráždí sliznice.

Ipé
Méně známé názvy jsou: guayacan, ebéne verte, lapacho. Pochází také z jižní a střední Ameriky. Barva toho dřeva je světle až tmavě hnědá, olivově hnědá. Opracování je rovněž obtížné. Hustota dřeva činí 960 až 1100 kg/m3. Dřevo je velmi tvrdé, pevné, trvanlivé, a proto je velmi vhodné pro silně zatěžované konstrukce. Také prach vznikající při zpracování je biologicky účinný.

Mohli bychom samozřejmě jmenovat i další, více či méně známé druhy, ale pro jejich vysokou cenu upustíme od podrobnějšího popisu. Připomeňme si pouze jejich nejpoužívanější názvy: eben, palisandr a greenheart.

Akát
Evropská dřevina, která ovšem roste téměř po celém světě, je známá od roku 1635 a díky odolnosti vůči emisím dosahuje stáří až 100 let. Barva akátu je světle až nazelenale žlutá a postupně tmavne na nádhernou zlatohnědou. Dřevo akátu lze přibarvovat do odstínů dub, ořech nebo teak. Opracovává se v celku dobře a nevylučuje žádné látky, které by způsobily zabarvení jiných stavebních prvků. Hustota akátového dřeva je 770 až 900 kg/m3 a pevnost v tlaku 62 až 81 N/mm2. Pro zajištění stability dřeva a odstranění vad jsou terasová prkna vyrobena z napojovaných částí, které jsou k sobě lepeny. Spoj však vykazuje pevnost větší, než rostlé dřevo. Mohli bychom samozřejmě jmenovat i další, více či méně známé druhy, ale pro jejich vysokou cenu upustíme od podrobnějšího popisu. Připomeňme si pouze jejich nejpoužívanější názvy: eben, palisandr a greenheart.

Životnost popsaných dřevin bez jakékoliv ochrany se počítá v desítkách roků, přičemž zdroje uvádí nejméně 30 let.

Jednotlivá terasová prkna mají rozličné rozměry, a to jak v tloušťce, tak v šířkách i délkách. Rovněž povrchy terasových desek se navzájem liší. Některý povrch je hladký, jiný jemně vroubkovaný, ale také může být hrubě vroubkovaný. Každý výrobce nebo dovozce nabízí jiné rozměry, povrchy a také technologii montáže.

Některá terasová prkna mají po bocích vyfrézované drážky, do kterých se usazují plastové komponenty. Jiná terasové prkna se natlačují na speciální nerezové spony, například značky IGEL, jenž jsou přichyceny k podkladnímu roštu. Nejrozšířenější metodou instalace jsou montáže speciálními nerezovými vruty. Všechny zmíněné technologie uchycení však mají jedno společné − podkladní rošt. Podkladní rošt je montován z hranolů vyráběných z exotického dřeva, čímž je zajištěna pevnost, stabilita a životnost celé konstrukce. Podle síly terasových prken jsou určovány rozestupy mezi hranoly.

Povrchové úpravy jsou realizačními firmami doporučovány především z estetického hlediska. Jejich účelem je sjednocení odstínu dřeva, barevné zvýraznění nebo zamezení zešednutí, ke kterému bez povrchového ošetření bezpodmínečně dochází.

Na povrchové úpravy se používají speciální oleje, a to transparentní nebo s pigmentem. Tyto oleje jsou následně užívány jako ošetřovací prostředek.

Aktuality


Z rodinných důvodů je činnost firmy na dobu neurčitou pozastavena. Děkujeme za pochopení.